Vánoční procházka 

23.12.2017

O vánocích na sebe mají být všichni hodní a tak jsme se rozhodli, že ulehčíme našim koníkům a půjdeme se s nimi pouze projít. Na trasu po okolí která měřila 4km (bahnem) nás vyšlo o dva vodiče více než koní. Ale přeci je nenecháme doma . A tak s námi vyšel i náš nejmenší, nejstarší a nejzlobivější obyvatel stáje - Cipísek.

My - holky - jsme si to myslím užily, o koních bych to neřekla ... tak trochu nechápali, proč nemůžou být radši v ohradách a cpát se senem .

Nakonec jsme se vyfotili na památku u stromečku nazdobeném mašličkami a jablíčkami za odměnu. Na každého kdo nebyl líný a vyšel si s námi se svým koníkem (nebo dvěmi) tu čekalo něco i od Ježíška :)).

I na mě čekal dáreček a krásná básnička na míru od Kokrháčských holek. Děkuji!

Děkuji Vám všem, že jste přišli. Děkuji za to, že jdete do bláznivých akcí, které se rodí v mě hlavě .

Na další rok už mám zase vymyšlenou príma akci .

 

Více fotek z vánoční procházky za které děkujeme našim věrným fotografkám - Pétě a Barče :

https://klamie.rajce.idnes.cz/Prochazka_s_konmi/

http://stajsmrci.rajce.idnes.cz/Vanocni_prochazka_2017/

 

 

 

 

Sv. Martin 11.11.2017

Tentokrát vykouzlil Maxíček mnoho dětských úsměvů v místní mateřské školce ...

 

Hubertova jízda  2017

Pár večerů přemýšlení, vyšívání mašliček a další akce je na světě.  Mám to štěstí, že jsem obklopena skvělými pomocníky a pak jde všeho raz dva :).

Letos jsme se rozhodli uspořádat Huberta o několik týdnů dříve. Sice to nebude to klasické barevné pozadí,ale bude teplo, sluníčko a budeme moci cválal po strništích, říkali jsme si. Takže první termín byl bohužen zrušen, jelikož trať byla moc kouzavá. Lot o přihlášených 20ti koních jsem se bála tímto terénem provést.

Na další temín nás bylo méně jak polovina a trať byla možná mokrá úplně stejně. Letos se babí léto v září nekonalo. Nevadí, nejsme rozpouštěcí přeci :). 

Na vyjížďku nás vyjelo 9, klasické "sousedské" pohodové složení. Procvávali jsme se po strništích, které nám naštěstí nestačili zorat. Lišku, kterou nám uháčkovala (stejně tak jako vloni vyrobila mé spešl liščí triko) šikovná kamarádka Káťa (které tímto moc děkuji), v dostihu ukořistila Míša na své kobylce Fidelity.

Jízdárna byla po trvalých děštích mírně plovací, proto jsme byli nuceni zrušit miniparkury, ale "jízdu odvahy" jsme si neodpustili.Úkoly to byly nelehké a koníci a jejich jezdci s nimi krásně bojovali... Nejlepší nakonec - a tak poslední startující vyhrála první cenu - Jana s Ginou.

Jako překvapení jsme měli ještě "dostih jezdců" na naší podmáčené jízdárně. Výborně si s dostihem poradila Janča a vyhrála tak malou, stejně krásně uháčkovanou, lišku :).

Nepříjmený okamžik nám zařídil náš milý Cipísek, který protrhnul ohradu a šel se "podívat" na kamarády koníky, kteří zde odpočívali... byla z toho pěkná mela a úplným zázrakem se nikomu nic nestalo!!!

Na závěr jsme poseděli, popili a zasmáli se u "soudu" a plnění úkolů.

Děkujeme všem zúčastněným, pomocníkům - Hance a Markétě (doprovodná vozidla), naším paparazzi fotografkám Pétě a Báře - za jejich kaskadérské kousky při focení - z čehož vyšly úžasné fotky. Bez vás by to nešlo.

Děkujeme a příště se zase budeme těšit :)

Fotky zde: (a ještě budou další)        http://stajsmrci.rajce.idnes.cz              

 

 

 

Den dětí a koní 2017

Tradiční oslava dne dětí, koní a Maxíkovi již 8. narozeniny. Náš sporťák/provozák se poprvé zapojil a odvozil tak půlku místní mateřské školky včetně paní učitelky :). Šlo nám to poněkud rychleji, když na to Johňánek nebyl sám :).

 

 

 

Hubertova jízda 2016

V rekordním počtu 15ti koníků jsme vyrazili na trasu kolem Prackova. Počasí nám přálo. Cestou zpět jsme absolvovali závěrečný dostih, který vyhrála Pavla s Linsay.

Poté se na naší (již dokončené) pískové jízdárně konaly dvě soutěže. Miniparkur skákací a neskákací. Srandy jsme si užili i při společném soudu a posezení.

Děkuji všem zúčastněným, naší věrné Hance za pomoc a Pétě za krásné fotky na památku.Těšíme se na další ročník.

Více z krásné atmosféry dne v niže uložených fotkách a ve fotogalerii :

              http://stajsmrci.rajce.idnes.cz/Hubert_Smrci_2016/

                 http://akce-foceni.rajce.idnes.cz/Hubert_29.10._2016/

 

 

 

 

 

 

 

 

Den dětí a koní 2016

Tak jako vloni jsme oslavili den dětí a koní u nás na jízdárně. Maxík měl také sedmé narozeniny. Nejdříve si dětičky vyčistily Maxíka a Johníka a poté oslavenci zazpívaly písničku "Když se zamiluje kůň" . Johník pak všechny dětičky a nakonec i velmi odvážnou paní učitelku povozil. Tak zase příště děti a paní učitelky .

 

 

 

Hubertova jízda Smrčí 2015

 

Vzhledem k tomu, že se nerada opakuji, snažím se na každý ročník vymyslet něco nového. Letošní Hubert se tak nesl v duchu divokého západu :). Navštívili jsme "Colorado" a v závěrečném honu jsme si zahráli na kovboje, kteří honí divokou krávu :). 

Za azurového dopoledne jsme se sešli (konečně) na naší "nové" jízdárně. Tímto jsme jí tak trochu zkoulaudovali, protože takový počet koní najednou na ní byl prvně. Vydržela :). Pár slov na úvod (mimochodem, bylo mi velikou ctí zde přivítat kamarády z Jizerek a Lhoty), panáčka na kuráž ( já to potřebovala nejvíc a zbyla na mě jen kofola...) a přes hubertovský skok jsme vyrazili do podzimem zbarvené okolní přírody. Trasa vedla směr Proseč, kde jsme lesem projeli do starého lomu, místními nazývaný Colorado, kde bylo naplánováno focení. Takové krásné pozadí s barevnými stromy jsme si nemohli nechat ujít :). No, ten kdo měl na starost "potkávací body" (nebudu jmenovat) to samozřejmě popletl a byl o půl km jinde. Nu což, projeli jsme se. Pravda, cest je v lomu hned několik a všechny stejné :).

 

Následoval další kus trasy, kde jsme se mohli kochat výhledy na Chuchelnu. Pohodovým tempem jsme se dostali na cvalovou louku. Ta byla dostatečně široká a dlouhá, proto zde bylo povoleno předjet lišku.

Někteří koníci se pěkně zahřáli a tak bylo dobré, že jsme se již blížili k louce dostihové. Nejvíce se předváděla ponička Lojska, která svou jezdkyni Sofinku pěkně potrápila. 

Boj o kravičku byl veliký, několik jezdců nestačilo dobrzdit, jiní se pouze dotkli, ale pravidlem je lišku (tedy v našem případě kravičku) chytit. Docela "v klidu" kravičku lapila Radka se Sheilou a staly se tak vítězem honu :). Gratulujeme :).

Dále jsme již pokračovali krokem (tedy snažili se o to) směr Pipice a domů, kde následovala soutěž "miniparkury". Jelikož byla soutěž pro všechny povinná a né všichni mohou (nebo nechtějí) skákat, rozdělili jsme jezdce do dvou kategorií. Miniparkur skákací a neskákací. Myslím, že ten kdo skákal na tom byl o mnoho lépe. V neskákacím parkuru sice byly překážky na zemi (krom jednoho křížku), ale jezdec běžel kurz po svých a k tomu ještě (doslova) táhnul svého koně za sebou. Legrace byla :)).

Ve skákacím parkuru bylo konečné pořadí :

1.místo - Radka + Sheila (ano, ta Radka, která vyhrála dostih)

2.místo - Zdeňka + Lotrando (nutno dodat, že to byl Lotrandův první kurz a Zdeňky možná první skoky vůbec)

3.místo - Markéta + Olí (Olí se jistě urazila výškou skoků, proto ukopla jedno bidlo)

4.místo - Jana + Gina (super výkon na "neskákací" dvojci)

5.místo - Míša + Jersey (kobylce se zřejmě nelíbila barva bidel)

 

V neskákacím parkuru dopadli jezdci takto:

1.místo - Adam + Kašan (ano, je to Radky syn a víc prvních míst už pro ně nebylo)

2.místo - Jana + Čipa (příště mají holky zákaz do neskákacího)

3.místo - Pavla + Linsay (totéž co holky)

4.místo - Sofinka + Lojska (krásné předvedení naší nejmladší a nejmenší)

5.místo - Zdenka + Hera (panička by běhala, kobylka byla jiného názoru)

6.místo - Radek + Boženka (tato dvojice sklidila největší aplaus při vyhlašování)

 

Všichni jezdci, kteří měli odběháno či odskákáno si dali své koně do připravených výběhů a odebrali se k záverečné části programu. Občerstvili jsme se, napili a mohli se vrhnout do soudcování :). Cestou jsem si jako správný mastr všimla pár prohřešků, ale spoustu z nich mi určitě uteklo. A tak aby to nikomu nebylo líto, úkol ke splnění si z košíčku vytáhnout musel každý. Na konci nás čekalo vyhlášení výsledků, předání mašlí a cen. Všichni jsme se tak nějak shodli na tom, že Ráďu už příště nepozvem, jelikož nám se synkem ukořistili co se dalo :)).

Závěrem bych ráda podotkla, že letošní Hubert lámal rekordy. Jednak počasím a to tak, že jsme mohli jet pomalu v plavkách, dále počtem zúčastěných (13 koní ) a to hlavní - do sedla zasedli i dva chlapi (což bylo naše přání z loňska). Co více si tedy přát do dalšího roku? Snad jen to, ať se tu zase ve zdraví všichni sejdeme.A třeba padne zase nějaký nový rekord :).

Děkujeme mnohokrát našim pomocníkům od doprovodných vozidel, přes focení, po hlídání dětí :).

 

Fotogalerie v našem albu: http://stajsmrci.rajce.idnes.cz/Hubert_Smrci_2015/

Velice rozsáhlá fotogalerie od Péti : první album - http://klamie.rajce.idnes.cz/Hubertova_jizda_2015/

                                                        druhé album - http://klamie.rajce.idnes.cz/Hubertova_jizda_2015_2/

 

 

 

 

Den koní, den dětí

Poslední květnový den patří koním a první červnový dětem. Proto jsme tuto slávu spojili :) a vydali se s Johňánkem 

udělat radost dětem do místní mateřské školky. Jako vždy všechny spolehlivě povozil :-).

 

 

Hubertova jízda Smrčí 2014

 

Tak jako tomu bylo předchozí dva ročníky, i letos připadl poslední říjnový víkend na konání Hubertovy jízdy 2014. Nejen datum se začíná stávat tradicí, ale také složení lotu v podobě Smrčí + Kokrháč J.

I když nám slibovali sluníčko, to se na nás celý den neusmálo. Nevadí, hlavně, že nám nepršelo. Mástrem honu a zároveň i liškou byl náš Maxík společně s Natálkou, která ho profesionálně „zkrotila“ již den předem J.

 

Dopoledne jsme se u nás všichni sešli, tradičně omašličkovali jezdce, dali si panáčka na kuráž a vyjelo se. Nutno dodat, že nebýt v lotu pár valachů, byla to čistě dámská jízda. Někteří koníci vyjadřovali frkáním svou natěšenost. Naštěstí se ale všichni chovali předpisově.

Ve spolupráci s Hankou jsme lotu zajišťovaly bezpečný přejezd přes silnice a zároveň jsme tento čas využily k focení. Koníci nám projeli kolem lomu směrem na Dlouhý, poté do Pipic, kde se po turistické cestě dostali až k „dostihové“ louce. Zde jsme si také všimli prvních prohřešků v podobě sesednutí  (z jakého důvodu nebudu zveřejňovat J ) z koní, což je, jak si je každý správný účastník Hubertovy jízdy  vědom, zakázáno! Louka na dostih byla do kopce, byla prostorná a dostatečně dlouhá. Po celou dobu koně následovali naší lišku, z které se tím štvaním nakonec stal zajíček. Ten se uvelebil na židli dostatečně daleko od startu a všechny jezdkyně měly naději ho ulovit. Start dopadl lépe jako v letošní Velké Pardubické a my – doprovodný tým a diváci (resp. divačky)  – mohly sledovat jak „boj“ dopadne. Nerada se opakuji, ale říkám to pokaždé – není důležité být první, ale přesný. Opět se toto pravidlo potvrdilo. V cíli byla první kobylka Port Linsday s Pavlou, druhá překvapivě naše nejmladší zúčastněná Sofinka na Lojsce. Pak už  byl chumel, nicméně vítěz může být jen jeden. Králem honu se tak stala Markéta na kobylce Olí, která zajíčka „urvala“ sehnutím z největšího koně tohoto dne. Moc gratulujeme J.

Dále se koníci vydali na Hamštejnský hřeben a my ostatní  se s auty opět přesunuli na další společné setkání na Dlouhém. Zde jsme postavili dva skoky. Všichni koníci se svými jezdci je několikrát úspěšně překonali. Poté se holky v sedlech občerstvily limonádou, domácí bábovkou a hruškami z naší zahrádky J. Aby koníci nepřišli zkrátka dostali pamlsky. Teď už nás čekala jen cesta zpět do stáje. Opět se lot vydal cestou kolem oveček, kde už tento den jednou jeli.

 

Po příjezdu ke stáji jsme měli ještě připravenou „ terénní jízdu“. Jezdkyně společně se svými koníky měli zdolat několik záludných úkolů v podobě dětského krtečkového pexesa, přejezd přes plachtu, malý křížek, změřit svého koně ze sedla dřevěným metrem, slalom a jak se ukázalo nejhorší úkol – sesednout z koně na pravou stranu a opět nasednout. Byla legrace J.

Poté jsme koně vypustili do výběhu a my se odebrali ke stolu. Dali jsme si výborný domácí gulášek, někteří nepohrdli  hruškovicí (byla nutná, byla zima), někdo čaj, někdo kafíčko a mohli jsme se vrhnout na soud a vyhlášení celého dne.

Aby to nikomu nebylo líto, trest za prohřešek  dostal každý. Pavla nám např. ukázala jak se jezdí s popelnici, Markéta mi vyklepala kobereček v autě, Janča mi nanosila vodu koním a Natálka nám krásně zatroubila na lesní roh (trubka z kamen).

Všem jsme pogratulovali k jejich umístění, rozdali  věcné dárečky a úplně jsem zapomněla připíchnout všem mašle. Když už jsem to udělala, dvakrát jsem dala špatnou barvu. Ale všichni ví, že mám tu hlavu děravou a myslím, že mi bylo brzy odpuštěno J. I poté jsme ještě poseděli a nebýt té zimy, možná bychom povídali ještě večer.

 

Děkuji Vám všem za krásný den, za dámskou jízdu a těším se na příště (třeba seženeme i nějakého chlapa do sedla J).

Veškerou Hubertovskou fotodokumentaci najdete zde:  http://stajsmrci.rajce.idnes.cz/Hubert_Smrci_2014/

 

 

 

Dopoledne s koníkem

 

I když nám kalendář ukazuje zimu, nastalo jaro. V jeden takový krásný (skoro) jarní den, kdy nám tváře zčervenaly opálením, k nám přijaly pozvání děti z místní mateřské školky.

Nejprve jsem představila našeho Johňánka a seznámila děti se základními pravidly a péčí. Děti pilně naslouchaly a svědomitě kývaly, ovšem jakmile jsem otevřela bedýnku s čistěním, že si každý po jednom Johnyho zkusí vyčistit , vše co jsem řekla o bezpečnosti bylo ta tam.....

Koník byl rázem obklíčen houfem dětiček :) a hřbet se čistil i háčkem na kopyta :)). Ovšem nebylo se třeba bát, Johny je koník spolehlivý. Poté se všichni do jednoho svezly. Ti, kteří čekaly na volné sedlo jsme uplatily pitíčkem, aby jim nebyla dlouhá chvíle.

Na závěr jsem slíbila štěňátko :). Den to byl krásný a určitě to nebyla poslední školková návštěva. Děti i paní učitelky, brzy naviděnou :).

 

 

 

 

 

Hubertova jízda Smrčí 2013

 

   

 

Do třetice všeho dobrého...nesněžilo nám, nepršelo, ba ani nefoukalo. Neuvěřitelné! Při naší třetí akci nám to zkrátka vyšlo. Bylo to asi tím, že jsem se na Huberta vybavila zimní bundou a v krabici čekaly nové termoboty...  Mohla jsem jet (skoro) v tričku.

Pro všechny naše příznivce – nemyslete si, že tak již bude pravidlem! Kdo mě zná ví, že špatné počasí přitahuji!

Na Huberta jsme vyjeli ve složení Smrčí  + Kokrháč. Na příště nám z Kokrháče půjčí koníka a dáme to koňské pólo :-) ! Hanka, kterou jsem jmenovala vedoucí zájezdu (to byla velká chyba :D ), nás omašličkovala volebními mašličkami, dala nám panáka  a vymáhala startovné i po mě. Můj muž se tak slitoval a zaplatil ho nebo bych musela zůstat na dvoře!

Janina s Maxíkem byli jmenováni liškou. Max byl spokojen jako vedoucí kůň a já taky, jelikož jsem se jako mástr nemusela trápit první, to Johny nerad.

Hned na první louce jsme měli postavené skoky. Ten kdo neskočil na poprvé měl možnost opravy. Poté jsme se vydali dál lesem směr Chuchelna. Náš milý doprovodný tým sbalil překážky do auta, aby nám je zase na další louce mohli postavit a mezitím nám ještě zastavovali dopravu tam, kde se naše trasa křížila se silnicí.

Z Chuchelny vedla cesta táhlým kopcem až na louku pod Kozákov, kde jsme si opět několikrát zaskákali. Naše liška, o kterou se konal dostih, nebyla jen tak nějaká, byl to krásný semišový lev. Batůžek na zádech jsem mu vycpala volebními lístky, to aby hezky hačal na židli, když čekal na svůj odchyt :D. Dostih jsme startovali nadvakrát, poprvné to bylo nečekaně když z roští vylítla srnka ... No možná chtěla taky závodit, kdo ví...

Jak bylo před dostihem řečeno, není důležité být nejrychlejší, ale umět zastavit u židle s liškou a polapit jí. Měla jsem to v přímém přenosu, když jsem před liškou s Johnym stála a sledovala kdo bude rychlejší. Péťa s Amorem kus přejela, nestihla se vrátit, rychlejší byla Janina s Maxíkem. A protože v dostihu mají všichni stejné šance, lišku nám tak nakonec vyhrála liška!

 

Pokračovali jsme dál směrem domů v pomalém tempu, ale koníci nám dávali najevo svoji nezkrotnou fyzičku a tak jsme opět nacválali. Projeli jsme kousek po asfaltce a zase zmizeli v lese. Na posledním setkání s naším doprovodným vozidlem a týmem bylo v plánu občerstvení. V nabídce byly domácí moravské koláče (které mi překynuly a pak jsem je ještě zapomněla v troubě) a něco k pití. Koně se nám zatím popásli na louce. 

Poté jsme jeli kousek po hlavní silnici, kde nám náš vůz “kryl” záda a Hanka předek a bok. Následovalo pár luk, lesík, náměstíčko v Pipících a byli jsme zpátky u nás ve stáji. Naše koně šli do boxů a pro ostatní byly přichystané dva výběhy.

Můj drahý bratr nám uvařil luxusní guláš, který jsme zajídali čerstvým držkovským chlebem.

Po cestě se holky samozřejmě několikrát prohřešily a to například tím, že všechny předjely mástra, což se samozřejmě nesmí! Neřešily jsme co kdo udělal a úkol tak museli splnit všichni. Nečekaně i já, ale to by nebyla Hanka, aby vše prošlo tak hladce...

Zpívalo se – Sára - Českou hymnu, Péťa tu Slovenskou. Co jiného když byly ty volby J.A aby to holky neměly tak jednoduché, musely u toho stat na štaflích. Janina s Janou (musím je nějak odlišit) dělaly dřepy na houpajícím se špalíku. Markéta přenášela koňské koblížky hůlkama a jezdila s kolečkem slalom tak, aby jí nespadl náklad. Kája skákala s probíračkama přes kolmák (a že jí to šlo!). Já take jezdila s kolečkem a lezla s kýblem vody přes štafle. Nasmáli jsme se.

Naše nejmenší zúčastněná mezitím obsadila jízdárnu a snažila se o své první drezurní prvky :D.

Vyhlásila jsem vítězku dostihu Janinu, a zvláštní cenu dostala také Sára za svůj pěvecký výkon. Holky si krom mašlí odnesly i pamlsky pro koně. 

 

Všichni moji drazí měli několiksetkrát nakázáno FOTIT. A tak se taky stalo. Děkujeme moc! Fotky z celého dne najdete ve fotogalerii www.stajsmrci.rajce.idnes.cz  .

 

Děkuji všem zúčastněným za pěkný den. Děkuji našemu doprovodnému týmu ve složení Macan s Macánkovou, můj drahý bratříček a Hanka Koblížková.

Snad se tu zase příště takto sejdeme. Bylo to fajn!

 

 

Miniparkury Smrčí 2013

 

Tato akce byla vymyšlena tak trochu náhodou. S holkama z blízkého okolí si rádi skočíme a tak jsem si řekla, něco si pro sebe postavíme. Záměrem bylo, aby si ti, kteří nikam nejezdí vyzkoušeli  závodní atmosféru a aby taky věděli , jak to na takových, byť hobby, závodech chodí. Na pozvánce byly napsány dva parkury a v průběhu týdne jsme ještě přidali " jízdu plnou překvapení", to aby si na své přišli i neskákající koníci.

Když se týden před závody na startce objevilo 14 koní, šly na mě mrákoty! Celý týden pršelo a jízdárna samozřejmě nepoužitelná...Neustále jsem řešila odložit, neodložit, zrušit....Nechtěla jsem to vzdát, všechno bylo připravené, mašličky našité, doprovodný tým skoro nastoupen... Na poslední chvíli nás naštěstí záchranila Janča, která nám poskytla azyl na své louce. 

První závodnice Bára s Harpíkem přijeli už v pátek. Harpy nocoval u Maxíka v boxe. V tu noc zase lilo, chodila jsem se ven koukat jak to nepřestává a stále si pohrávala s myšlenkou, že to prostě zruším. Na startce byla už koní půlka z původních 14. Nevzdala jsem to! Ráno dorazil doprovodný tým a začalo se konat. Nepršelo, ale ideální to prostě nebylo.

S holkama jsme postavily parkur, vše doladily a ještě nám zbyl čas na kafčo u kterého nás bavila Bára se svojí historkou z noci, kdy si sedla na vosu :).

Koníci se začali pomalu sjíždět, tak jsme všichni vyrazili na místo konání. Cestou se odhlásil další koník, protože majitelka musela honit své stádečko poníků, kteří se jí rozutíkali po všech kopcích. Byla jsem holkama popíchnuta ať vytáhnu i svého šampiona Johňánka. No tak proč ne :).

Odstartovali jsme přesně ve 12 hodin. Na startu bylo tedy 6 koní. Role rozhodčí se ujala se vším vsudy kamarádka Janina, která se nám tak rozvášnila, že i v malém miniparkuru postavila triplbar. V tomto parkuru shodil břevno pouze Johny a někteří se potýkali s odmítnutím poslušnosti nebo uzavřeným kruhem. Do rozeskakování nám postoupila Bára s Harpym a David s Nobym. Zlatou medaili a mašli tak ukořistila Bára a Harpy (Rakousy), stříbro David s Nobym (JK Kavalet), bronz si vyskákala Janča s Čábou (Smrčí), modrou mašličku dostal na dečku Amor s Péťou (Kokrháč) a jako pátá se umístila Barča s torpédem Sambou (JK Kavalet). 

Kurz parkuru byl zanechán, pouze se zvedl o pár cm nahoru. Jela jsem zase první jako v předešlém parkuru a postoupila do dalšího rozeskakování. Všichni koníci skákali moc dobře, někdo odskakoval metr nad :), jiný zase trucoval, další kobylka si to tu spletla s crossem :D. V rozeskakování (to už byly samozřejmě i bedýnky pod skokem) se utkali opět dva jezdci Bára a David. Já jela pouze tréninkově. Nevím, zda se jezdi dohodli, ale po dekorování druhé soutěže měli na dečce všichni stejnou barvu mašlí.

Poslední soutěží byla "jízda plná překvapení" neboli překážková dráha. Úkolů bylo hned několik. Po projetí startem měl jezdec za úkol zanechat svého koně v hračkárně (čtverec ohraničený z kavalet kde byly dětské hračky), odběhnout do kýble pro skákací míč, s ním nasednout na koně, dojet ke kýbli a tam ho hodit nazpět. Poté následovalo klasické couvání, přechod přes modrou plachtu. Zahrnuli jsme i výtvarnou výchovou, kde měl jezdce za úkol obkreslit na prkýnko kopýtko svého koňského kamaráda. Před cílem ještě museli svého koně odměnit mrkví, s tím, že jim jí předali z vlastních úst :). Koníci byli moc hodní, myslím, že až na to couvání u některých, všichni zvládli všechno v pohodě. Rozhodoval však čas.

Na prvním místě se opět umístila naše přebornice Bára s Harpym (kterou už asi příště nepozveme, jsme se dohodli :D) a dostali tak do sbírky třetí zlatou medaili a mašli. Vůbec jí přitom nevadilo, že má zadek propíchnutý od vosy! :)).V bílých barvách se tento den nesl David s Nobym, kteří obsadili třetí druhé místo. O dvě příčky nahoru se nám posunula Bára se Sambou a tímto krásným výkonem si odvezly bronzovou medaili. Péťa s Amorem dostali třetí modrou mašli za čtvrté místo. Asi proto, aby jim to ladilo :). Rozdali jsme věcné ceny v podobě granulí a ovsa, občerstvili se v našem bistru a mohli jsme akci zdárně ukončit.

Závodníci, koně i diváci vypadali spokojeně a to je to nej co jsme si mohli přát. Dokonce už se na nás usmálo i sluníčko. 

Moc velké a největší díky patří Janče Ch. a její rodině za poskytnutí louky, bez které bychom se neobešli. Děkuji moc Janině T. jak se skvěle vtělila do své role porotkyně a moc mi tím pomohla. Děkuji mému doprovodnému týmu z Bistra Smrčí. Děkuji Vám všem, že jste přijeli. Doufám, že se tu brzy sejdeme zase!

 

 

Novoroční jezdecké odpoledne

 

Prvního ledna r.2013 jsme s holkama a koníkama, v poněkud menší sestavě, vyrazili na Novoroční výstup na Kozákov. Cestou jsme se míjeli s turisty, kteří na rozhlednu mířili stejně tak jako my. Dozvěděla jsem se, že je to jakási každoroční tradice :-). V cíli bylo dosti nevlídlo, foukalo, mrzlo, tak jsme si všichni chvilku odpočinuli, pozdravily jsme se s kamarádama s vedlejší stáje a frčely v sedlech zase zpátky. Doma nás čekal ještě "Skok do nového roku", klobáska a svařák (čajík). Na zpáteční cestě nás doprovázela malá slečna Karolínka, která nás pěkně bavila a také nám udělala fotku na památku.

U stáje jsme měly připravené 3 skoky, z toho jeden byl fungl nový Jančin červenobílý plůtek a tak jsme ho tímto zkolaudovaly :)). I když nám na skoky zbyl jen jeden koník Johny.

Akce to byla menší, rodinná, řekla bych. Nevadí, srandu jsme si užily a nic nám nebrání v tom vymyslet další pěkně strávený den s koňmi.

 

 

 

Hubertova jízda Smrčí 2012

 

Naše první akce byla Hubertova jízda, která se konala 27.10.2012. Předpověď počasí byla hrůzostrašná, čerti se měli ženit. Říkali jsme si, to přeci nemůže vyjít. Vyšlo. Do tohoto dne byl krásný slunečný podzim,ale na Huberta přišla zima, sníh s deštěm a vítr. Ráno se odhlásili 4 koně, což byla podstatná část celého lotu. Naštěstí přijelo dalších 5 jezdců s koníky, kteří nebyli tak úplně očekáváni :-). Nakonec bylo pěkných 12 koní a nemohu opomenout našeho nejmladšího jezdce Martínka, který jízdu zvládl ve svých 4 letech!

Na vyjížďku jsme vyjížděli mokří a zmrzlí. Cesta vedla do Pipic, na Hamštejnský hřeben a zpátky. Původně bylo v plánu jet přes Dlouhý, ale vzhledem k neprůjezdné cestě, spadaným stromům  a celkovému zhoršení počasí jsme to vzali stejnou cestou zpět. Na poli jsme měli připravené skoky a následoval hon na lišku, který s přehledem vyhrála Jarča. 

V průběhu vyjížďky se samozřejmě stalo několik prohřešků, za které byli jezdci symbolicky odsouzeni u hořícího ohně na dvoře. Dali jsme si svařáka, klobásu, guláš a rozjeli se do svých domovů. Troufám si říci, že jezdci rozmrzali ještě večer.

Závěrem děkuji všem, že to nevzdali, přijeli nás podpořit i v tom šíleném počasí. Doufám, že se brzy zase sejdeme a pobavíme. Vždyť o to nám přeci jde :-).

Velké díky patří také doprovodnému týmu za pomoc.